Vincenc Dvořák, dušejovský rodák světovým fyzikem

Vincenc Dvořák se narodil 21.1.1848 v čp. 9 (dnes již neexistuje) jako páté dítě prvnímu volenému starostovi Dušejova Josefu Dvořákovi z čísla 9 a jeho ženě Marii Magdaleně Hodačové. Rodiče byli velmi osvícení a za cenu uskromnění rodinných poměrů se snažili svým dětem poskytnout co nejlepší vzdělání. Starosta Josef Dvořák (ve funkci 1848-1873) za svou činnost pro obec získal stříbrný záslužný kříž od císaře Františka Josefa I. Podle vzpomínek rodiny byl dokonce přítelem Karla Havlíčka Borovského.

Starosta Josef Dvořák a jeho žena Marie Magdalena měli 12 dětí, z nich 11 se dožilo dospělosti. Na tehdejší poměry patřila rodina k velmi vzdělaným, a to i za přihlédnutí k tomu, že vzdělání náleželo jen mužům. Nejstarší syn Josef (*8.2.1842) vystudoval na kněze a sloužil jako farář v Čibuzi u Hradce Králové. Další syn Matěj (*24.2.1844) převzal hospodářství po otcově smrti v roce 1873. Vincentovi se budeme věnovat podrobněji. Vojtěch (

*13.3.1852) se stal stavebním inženýrem a architektem. Pracoval jako ředitel průmyslovky v Brně a jako vládní rada. Jan (*16.4.1859) byl profesorem na průmyslové škole v Praze a vzal si Pavlu Špun-Strižicovou, sestru Vincencovy manželky Zory. Prokop (*3.7.1864) hospodařil na pozemcích „Na Robotsku“.

Vraťme se ale zpět k Vincencovi. Ten vystudoval nejdříve Latinské a německé gymnázium v Jihlavě (maturoval v roce 1866) a pokračoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval matematiku a fyziku. V roce 1871 se stal asistentem svého mentora profesora Ernsta Macha, s doktorátem promoval v roce 1873 a o rok později dosáhnul hodnosti docenta fyziky. Krátkou dobu přednášel i v Praze, ale v roce 1975 nastoupil jako přednášející na nově vzniklou Univerzitu Františka Josefa I. v Záhřebu. Na univerzitě vybudoval kabinet fyziky, z něhož později vznikla celá fyzikální katedra. Na Univerzitě Františka Josefa I. působil jako děkan (1881/1882, 1891/1892), prorektor (1894/1895) i rektor (1893/1894) a dlouho vedl kabinet fyziky. Postaral se také o rozšiřování profesorského sboru o kolegy z Čech. V Záhřebu se oženil s chorvatskou šlechtičnou Zorou Špun-Strižicovou, vnučkou Ivana Mažuraniće chorvatského básníka, jazykovědce, politika a patrně nejvýznamnější osobnosti chorvatské kultury 19. století. Před chorvatským přijetím Eura byl portrét Ivana Mažuraniće na stokunové bankovce. Manželka Vincencovi ale brzy zemřela na úplavici a Dvořákovi velice scházela. Podle pamětí „truchlil po ní léta. O prázdninách v Dušejově nosil denně kytičku k její fotografii a míval slzy v očích.“ Manželství zůstalo bezdětné.

V profesním životě se zabýval akustikou, optikou a také hydrodynamikou a historií fyziky. Jeho stopa ve fyzice zůstala v pojmenování např. Dvořákova-Rayleighova efektu, Dvořákova akustického odpuzování nebo Dvořákova obvodu. Věnoval se také experimentální fyzice a když po objevu rentgenového záření získal rentgenovou trubici, udělal s ní první rentgenové snímky v Chorvatsku. Některé jeho experimentální pomůcky a přístroje jsou dodnes dochované na univerzitě v Záhřebu. Napsal více než 60 odborných prací a publikoval v různých odborných časopisech. Protože byl českým vlastencem, trval prý na tom, aby jeho články vycházely nejdříve česky a teprve potom německy.

Dvořák byl také milovníkem hudby a nadšeným houslistou. Možná proto ho také fascinovala akustika a mechanické 

účinky akustických vln. Vlastnil velkou sbírku hudebních vidliček (ladiček) a nástrojů. V penzi působil ve vedení Chorvatského hudebního ústavu, kterému také v závěti odkázal vysokou sumu peněz. Byl mecenášem a propagátorem hudby v Záhřebu.

Kromě hudby se věnoval i horolezectví. Se svým kolegou, chorvatským přírodopiscem a mineralogem, Mišo Kišpatićem jezdil do Alp a na Jadran. Byl aktivním členem chorvatského horolezeckého družstva a je po něm pojmenována skalní stěna na vrcholu Velkého Risnjaku (1528 m n. m.).

V roce 1911 Vincenc Dvořák obdrží Řád Františka Josefa třídy komtur a odchází do penze. Zemřel v Záhřebu 6.5.1922 ve věku 74 let na rakovinu žaludku. Jeho ostatky byly uloženy na prestižním hřbitově Mirogoj, ale v 70. letech 20. století byly kvůli neplacení hřbitovní taxy přemístěny do anonymního pohřebiště

Na Dušejov Vincenc nikdy nezanevřel, právě na opak – fyzik František Záviška o něm napsal: „rok co rok navštěvoval svůj rodný kraj a sledoval pilně český život literární i vědecký. … Byl jedním z těch, kteří i mimo hranice své vlasti šířili lásku a úctu k národu, z něhož vyšli.“

Zajímavosti:

• Dušejovský rodák je známý pod několika jmény jejich zkomoleninami - Vincenc, Čeněk, Vinko (v Chorvatsku), Dvořák či Dvoržak.
• Je asi jedinou osobou spjatou s Dušejovem, jejíž jméno se objevilo v Ottově slovníku naučném (1909)

Zdroje:

PAULUSOVÁ, Jaroslava. Dušejov: rody a čísla popisná. Dušejov: Obecní úřad. ISBN 978-80-260-4334-8– str. 61-62

Ottův slovník naučný (1909) – Dvořák, 11) – Čeněk Dvořák

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vincenc_Dvo%C5%99%C3%A1k#cite_note-matrika-1

https://www.jihlavske-listy.cz/clanek10754-opatovsti-maji-inovativniho-farare.html?komentare=vse

https://bibliolore.org/2018/01/21/vinko-dvorak-and-croatian-music/

Zdroje obrázků:

https://virtualna.nsk.hr/unizg/wp-content/uploads/sites/44/1893/10/vdvorak_1.jpg

https://onebid.cz/cs/banknotes-croatia-100-kuna-2002/1579724

http://kulturnapatrola.blogspot.com/2011/06/np-risnjak-veliki-risnjak.html