Rodák z Dušejova popraven nacisty

Josef Duba se narodil 27.7.1913 jako nejmladší, šesté dítě do rodiny Františka Xavera Duby a Marie Dubové, roz. Jilichové. Stejně jako všichni jeho sourozenci a jejich otec se narodil v Dušejově číslo 31–U Vašků. Vyučil se kameníkem a pracoval v lomu. Zajímala ho elektromechanika a automechanika, proto se stal šoférem. Během okupace ale pracoval na pile.

Sourozenci se postupně ženili a vdávali a jako nejmladší se Josef oženil poslední. V Třešti si 18.2.1939 vzal Růženu

 Jelínkovou, dvaadvacetiletou leštičku v místní továrně. Ženichovi bylo 25 let, pracoval jako šofér a žil v nově postaveném domku v Třešti, který v době svatby ještě neměl přidělené číslo popisné. Rok a půl po svatbě se jim v Třešti 23.9.1940 narodil syn pojmenovaný po otci: Josef Duba. Podle třešťské matriky další děti neměli. Už se nedozvíme, jestli je mít nemohli, nechtěli nebo to jen nestihli. Do života rodiny totiž zasáhla druhá světová válka, přesněji řečeno její konec.

Píše se rok 1945 a konec války se nezadržitelně blíží. Poslech zahraničního rozhlasu je zakázán, přesto každý ví, že Němci prohrají. Propagandě o tzv. Wunderwaffe – zázračné zbrani – která otočí vývoj války ve prospěch nacistického Německa dávno nikdo nevěří. V květnu už je jisté, že prohra Německa je na spadnutí. Německé jednotky zběsile ustupují směrem na západ, aby nepadly do sovětského zajetí. Podmínky u Američanů byly jistě příznivější. A právě v této chaotické době se lidé v Třešti, stejně jako v dalších obcích pod německou nadvládou, rozhodli, že převezmou moc a osvobodí své město.

Už na přelomu let 1944 a 1945 začalo několik občanů Třeště zakládat ilegální revoluční národní výbor. Sledovali důležité objekty ve městě a předávali si informace.  V únoru 1944 vstupuje Josef Duba, desátník československé armády v záloze, do partyzánské skupiny Žižka Třešť, kde získával nové členy a organizoval a účastnil se výzvědné a přípravné služby pro pozdější ozbrojené povstání proti okupantům. Je sobota 5. května. Z rádií se ozývá volání Prahy o pomoc – začalo Pražské povstání. V Třešti se sem tam nelegálně objevují československé praporky.

Zatímco do teď Revoluční národní výbor šířil jen ilegální letáky a tiskoviny, teď přišla jejich chvíle. Již dříve Výbor sestavil plán převzetí moci (původně plánované datum bylo 7. května) a vytipovali asi 300 mužů ve věku 17 až 45 let na bojové akce.

Vraťme se ale o pár dnů dříve. V noci z 1. na 2. května 1945 přepadli místní muži sklad zbraní a munice v přízemí budovy zámku. Správce zámku Jan Křikava půjčil skupině klíč od zámeckých vrat. Do místnosti se zbraněmi vnikl Rudolf Nevoral (četař v záloze) a Josef Duba (desátník v záloze) ozbrojeni pouze dvěma pistolemi pod velením Jana Boháčka (poručík v záloze). Akci zvenku zajišťovali ještě Bohuslav Dušejovský a Antonín Pěnkava. Této skupině se podařilo ukořistit: 45 automatických belgických pistolí FN ráže 9 mm, 6 československých pušek ráže 7.62 mm, 4 ruské samopaly a 2 bedničky nábojů. Zbraně ukryli v prodejně potravin Vzájemnost.

Ráno 2. května 1945 oznámil majitel zámku Leopold Sternbach krádež zbraní místnímu četnictvu. Četnictvo stejně jako jinde bylo protiněmecky naladěné, a tak předstírajíc vyšetřování krádeže zlikvidovalo zbývající stopy.

S podporou několika partyzánů bylo povstání v Třešti zahájeno 5. května ve čtvrt na čtyři odpoledne. Místní rozhlas a předem vybraní trubači vyhlásili třikrát vojenský signál bývalé československé armády – pozor! V tu chvíli se mohli pustit do akce velitelé družstev. Přestože se mnoho mužů nedostavilo na místa setkání, počty doplnili nadšení mladíci. Došlo k několika přestřelkám například při zatýkání Waltera Engelmanna, důstojníka SS. Obyvatelé živelně strhávají německé nápisy a vyvěšují československé vlajky. Na přístupových cestách do Třeště jsou budovány zátarasy.

Zatýkání neujdou ani místní Němci bez napojení na Třetí říši. Jsou internování ve sklepě soudu – muži, ženy i děti. Mnoho jich se brutálně zbito. Německá rukojmí mají povstalci v plánu použít jako páku při vyjednávání.

V Panenské Rozsíčce 5. května vyzval Josef Duba s poručíkem Boháčkem (oba se účastnili akce na zámku) německou četu ke složení zbraní. Zajistili tak revoluci další tolik potřebné zbraně a munici.

Už v neděli 6. května padnou první povstalci. Při přestřelce s německými vojáky ustupujícími od Jihlavy zemře Vladimír Veverka (24 let, student) a Jan Krechler (26 let, zámečník). Rudolf Bártů (39 let, zámečník) je těžce raněn a zemře později v nemocnic v Počátkách. U silnice na Stonařov je vlastními spolubojovníky ve zmatené přestřelce s Němci zastřelen Josef Šereda (19 let, řeznický pomocník).

Povstalcům se podaří ukořistit poměrně hodně zbraní – pušky pistole, kulomety i pancéřové pěsti. Dokonce i obrněné transportéry.

Povstání končí v pondělí 7. května příjezdem německých vojáků. Oddíly SS pod pláštěm noci obsadily strategická místa. Jako první padne 7 členů hlídky na silnici od Stonařova. Obrana města byla nedostatečná, byla-li vůbec nějaká. Většina povstalců byli mladíci bez vojenských zkušeností či vojáci v záloze, kteří sice byli na vojně, ale ještě před válkou. Až na několik partyzánů neměl nikdo zkušenosti z boje.

Němečtí vojáci osvobozují rukojmí a hledají další povstalce. Josef Duba má službu do nedělního večera. Znovu má nastoupit v pondělí 7. května v pět hodin. Ráno byli Josef Duba a Jaromír Paznocht posláni na pomoc obrněnému vozidlu na cestě k Hodicím. Vidí zástup civilistů kolem obrněného transportéru s dřevěným opevněním místo dělové věže, netuší ale, že pod pohrůžkou kulometu musí místní lidé spravovat vůz německé armádě. Místo očekávaného nadporučíka Boháčka (se kterým zajistil zbraně ze zámku) jsou na místě Němci. Vojenský velitel zadrží Jaromíra Paznochta i Josefa Dubu, kteří se k místu opatrně plíží příkopem. Josef Duba měl na sobě vojenský plášť, helmu a belgickou pistoli ráže 9 mm (patrně ukořistěnou na zámku). Velitel mu pistoli sebral a Josef Duba mu tvrdí, že je zbraň „kaput“. Na to velitel pistoli natáhnul a vystřílel všech šest nábojů kolem Josefovy hlavy. U Jaromíra Paznochta našli ruční granát a nějaké náboje.

Zajatce Němci v centru města vojáci rozdělují do dvou skupin. V první – u zdi školy – končí ti, u kterých byly nalezeny zbraně, střelivo nebo jsou oblečeni jako partyzáni. Druhá menší skupina je shromážděna trochu stranou u domu Novotných.

Velitel jednoty, Obersturmführer SS (podle svědectví velmi mladý) přečetl rozsudek: „Uznávám pouze československou armádu, se kterou bych zacházel podle mezinárodních práv. Nemohu však trpět záškodníky a partyzány v týlu německé armády. Jménem protektorátní vlády odsuzují se ti, již byli přistižení se zbraní v ruce, a čtyři organizátoři povstání k trestu smrti zastřelením. Všichni ostatní jsou potrestáni vězením, s ulehčením domácí stravy. Objeví-li se jakékoliv další násilnosti, budou také zastřeleni. Všechna rukojmí musejí přihlížet popravě“.

Po jedné hodině odpoledne 7. května je zastřeleno 12 mužů:

Jaroslav Vozáb                  (57, let, učitel, Třešť)      – zastřelil ho osobně německý ředitel místní továrny Alexanderwerk Ewald Radtke jako pomstu za předchozí věznění

Jaroslav Vozáb mladší     (25 let, disponent, Třešť)

Miloš Vozáb                      (19 let, student, Třešť)

František Daňhel              (19 let, student, Třešť)

Josef Duba                          (31 let, dělník, Třešť, Nový Domov č. 883) – zadržen na silnici od Hodic

Josef Kantor                      (22 let, zámečník, Třešť)                              – zadržen při útěku ze soudní budovy

František Krátký                (24 let, úředník, Třešť)                                 - v kapse kalhot nalezena rozbuška

Karel Štambera                 (24 let, krejčí, Třešť)                                     – zadržen na stonařovské silnici

Bohuslav Telčer                (28 let, krejčí, Třešť)                                     – raněn na stonařovské silnici

František Hamerník          (19 let, strojní zámečník)                            – měl stráž ve věznici

Jaromír Paznocht             (20 let, zámečník)                                         – zadržen na silnici od Hodic

Stanislav Mert                  (19 let, pomocný dělník, Batelov)

Mnozí nezemřeli hned a byli dobíjeni ranami pistole na zemi. Podle informací z exhumace museli vojáci do bezvládných těl ještě kopat. Poté opět vystoupil Obersturmführer SS a špatnou češtinou směrem k mrtvým tělům pronesl „to je ten bolševizmus, který jste chtěli“.

Asi dvanáct rukojmích je nuceno pro své kamarády a sousedy vykopat hrob na vězeňském dvoře. Pak byli odvedeni do soudní síně k ostatním a byli hlídáni vojáky. Další poprava – tentokrát 10 mužů – následovala ve čtyři hodiny odpoledne. Celkem je 7. května 1945 zastřeleno 34 místních mužů a mladíků. Josefu Dubovi bylo v době úmrtí 31 let, měl manželku Růženu čtyřapůlletého syna Josefa. Jako příčina úmrtí je v matrice uvedena „germánská vražda oddíly SS“.

Matriční záznam o úmrtí Josefa Duby v Třešti

11 ze zastřelených mužů vybrala k popravě Herta Kašparová (bývalá překladatelka a vyšetřovatelka zlínského gestapa), jako pomstu za bití německých "zajatců" revoluční gardou. Herta Kašparová je později dopadena a odsouzena k smrti v roce 1946. Popravena byla za přihlížení tisíce lidí na louce v Třešti zvané V Kaštanech patrně 13. září 1946.

Po 9. květnu a podpisu bezpodmínečné německé kapitulace se německá vojska snaží zmizet na západ. Do Třeště přijíždí Rudá armáda. Dne 12. května se začalo s exhumací zastřelených osob na vězeňském dvoře. Příbuzní dostali osobní věci svých blízkých. Oběti identifikoval MUDr. Oldřich Kaboňk. Hromadný pohřeb zastřelených se konal 13. května 1945. Někteří mrví byli pohřbeni do společného hrobu, jiní (mezi nimi i Josef Duba) do rodinných hrobek.

Ohledání těla Josefa Duby po exhumaci

Podle informací od Vojenského historického ústavu byl Josefu Dubovi udělen Čs. válečný kříž 1939 in memoriam a byl mu přiznán charakter čs. partyzána in memoriam podle zákona č. 34/46 Sb. Do těchto záznamů lze osobně nahlédnout v archivu v Praze.

Co napsat závěrem? Konec druhé světové války je i dnes choulostivým tématem. Čeští obyvatelé se po rocích útlaku ze strany Němců hojně mstili, bohužel často na nevinných obyvatelích. Povstání v Třešti za sebou nechalo desítky mrtvých. Přesto si dovolím vyzdvihnout nadšení a vlastenectví, často mladých kluků, kteří neváhali nasadit za osvobození svého města vlastní život.

Dnes jsou na Městském úřadě v Třešti pamětní desky připomínající nejen popravené, ale také obyvatele, kteří zemřeli v boji, v koncentračních táborech, v německých žalářích a na nucených pracích v Německu. Za budovou dnešní pošty se nachází bývalý vězeňský dvůr, který se stal v roce 1945 místem poprav. Dnes je zde pietní místo se sousoším Obětí revoluce od akademického sochaře Jaroslava Krechlera, mříže, věčný oheň a kovový nápis vytvořil kovář Alfred Habermann, architektonickou úpravu provedl Ing. arch. Jan Sedlák. Součástí pietního místa je i pomník židovským obětem holocaustu od Ing. arch. Jana Sedláka. Každý rok se v Třešti 7. května koná pietní akt na památku obětí.        

Zdroje:

BUKVAJ, František. 2015. Třešť ve 2. světové válce

Matrika Dušejov, narození 1908-1949, strana 14

MZA Brno, Matrika Třešť, oddaní 1928-1949 (7033), strana 176, snímek 90

MZA Brno, Matrika Třešť, zemřelí 1927-1949 (7042), strana 170, snímek 87

Spolek pro vojenská pietní místa, www.vets.cz

VYBÍHAL, Jan. 2010. Třešť 1945